O mně

Narodila jsem se 5. března a hned jak jsem se naučila číst, a to bylo opravdu brzy, jsem si zamilovala knížky. Nemohla jsem se dočkat, až si zase sednu ke knížce, vezmu si k tomu malinový Vitacit, nebo sklenici kyselých okurek a uteču do světa fantazie. Četla jsem hodně a četla jsem ráda. Když už jsem měla pocit, že vše, co mě zajímalo, jsem v knihovně přečetla, k nemalému překvapení svých rodičů, jsem se rozhodla vymyslet si knížku vlastní. 

Bylo mi dvanáct a tu první knížku byste určitě číst nechtěli, věřte mi. :-) Mám ji dodnes schovanou, psanou rukou v sešitě s tvrdými deskami, bez jakýchkoliv stylistických pravidel. I když nade mnou rodiče kroutili hlavou, protože psaní se v naší rodině vážně nikdo nevěnoval, sehnali mi tehdy složitě vysněný mechanický psací stroj, abych mohla svým pokusům dát i nějakou tu úpravu. A já se snažila a sázela na papír první nezralé a nevinné příběhy plné lásky za pomoci dvou prstů a doháněla jsem svým datlováním svého bratra k šílenství. Psala jsem hodně a psala jsem ráda. I když jen do šuplíku, nebo k pobavení svých kamarádek. 

 Dětská léta vystřídala léta studentská a já nastoupila na Gymnázium do Kadaně. Najednou nebylo tolik času na psaní, musela jsem přeci stihnout všechny ty super akce, které jsme společně se třídou pořádali, tancovat s taneční skupinou na rapové a hip hopové pecky a prožívat první lásky. Stihnout ještě psaní, to se vážně nedalo. K bratrově nezměrné úlevě stroj zmizel na nějaký čas ve skříni. Ale jak už to v životě bývá, náhody vlastně nejsou náhody, ale cesty, které nám byly určeny a já jsem na té své potkala úžasnou profesorkou češtiny, která v mých slohových pracích našla něco víc, než dosud všichni učitelé a začala ve mně talent rozvíjet. 

I když tehdy jsem slohové práce navíc nebrala jako výhru. Dnes vím, že to výhra byla a stejně tak i má milá třídní, která mě dodnes podporuje a svým studentům čas od času doporučí i nějakou tu mojí knížku. :-) Už od dětství jsem byla dítko hyperaktivní a tak i mé zájmy měly mnoho podob. Vybrat co dál po neúspěšných přijímacích zkouškách na žurnalistiku, bylo složité. Zkusila jsem učitelství i ekonomiku a stala se tak pedagogem i účetní. Dodnes od psaní odskakuji k číslům a do svého světa fantazie tak přináším alespoň trošku řád. Stejně tak trávím velmi ráda čas s dětmi, občas za katedrou, pravidelně pak jako taneční trenérka party nadšených malých tanečníků. A samozřejmě ani na psaní nezapomínám. Věnuji se nejen psaní knih, ale také psaní článků a editaci magazínu pro ženy Femina.cz. 

 Odhodlat se k tomu, abych zkusila své knížky poslat do nakladatelství, mě stálo nemalé úsilí. Možná jsem věděla i proč. Projít si trnitou cestou odmítnutí a kritiky svého díla, není med pro žádného autora. Když už jsem byla přesvědčená, že vlastně psát vůbec neumím a psaní jsem si chtěla nadále nechat jen pro sebe, moje snaha přinesla první ovoce. Příznačně právě Nakladatelství Petra mi nabídlo spolupráci a v roce 2006 tak spatřila světlo světa má úplně první knížka Tanec v srdci...

Foto by emdee